Základním pramenem pro poznání rodiny blahoslavené Zdislavy je Žďárská kronika a tzv.kronika Dalimilova. Žďárská kronika je z období kolem roku 1300 a jejím autorem mohl být zřejmě mnich Jindřich Řezbář. U Dalimilovy kroniky autora neznáme, vznikla nejspíše ve 14.století a na její historickou pravdivost se nelze příliš spoléhat.
Pro pochopení Zdislaviny doby je třeba si též uvědomit, že její život spadá do velmi pohnuté doby. Je to mimo jiné doba tatarských útoků a vzpoury Přemysla Otakara II. proti jeho otci Václavovi.
Otec paní Zdislavy, Přibyslav z Křižanova, byl jedním z důvěrníků českého krále Václava I. ( zemřel nejspíše v roce 1251, pohřben byl u minoritů v Brně). Matka paní Zdislavy, Sibyla, působila jako dvorní dáma na dvoře královny Kunhuty (manželky Václava I.). Sibyla byla cizokrajného původu (pocházela z dolnoitalských držav normanských, zemřela pravděpodobně roku 1262 a pohřbena byla ve žďárském kostele, jehož byla zakladatelkou.
Zdislava se provdala za Havla Jablonského, syna děčínského purkrabí Markvarta (znakem markvarticů byl lev). Rod markvarticů máme v severních Čechách doložený písemnými prameny od konce 12.století. Pan Havel vystavěl nový hrad, který se nyní jmenuje Lemberk. Havel z Lemberka se po pečlivém posouzení historických dokladů jeví jako velmi iniciativní muž v politice a vojenství. Našel však zřejmě i potřebnou míru porozumění pro svou ženu.
Z manželství paní Zdislavy se narodily čtyři děti - Havel, Markéta, Jaroslav a Zdislav. Syn Havel zemřel již v mladším věku. Všichni tři synové se však stali důstojnými nástupci svých rodičů a setkáváme se s nimi jako se svědky na mnoha písemných listinách z konce 13.století.
Paní Zdislava založila v Jablonném v Čechách další špitál, ležící na důležité cestě z Čech do Slezska. Učinila tak po vzoru královské dcery sv.Anežky Přemyslovny, sestry krále Václava I., s níž se měla možnost setkat v klášteře Na Františku.
Do Jablonného také na pozvání přišli bratři kazatelé - dominikáni, aby v něm založili klášter. Do Zdislavina Jablonného poté začali směřovat všichni nemocní, neboť věděli, že je léčitelka láskyplně přijme. Zvěsti o jejím milosrdenství, dobročinnosti a jejích léčebných úspěších se šířily celou zemí.
Paní Zdislava však podlehla roku 1252 pokračující chorobě. Bratři ka-zatelé - dominikáni ji pochovali na čelném a čestném místě jablonského klášterního gotického kostela sv.Vavřince.
Hrob paní Zdislavy byl vždy chován v náležité úctě, např. roku 1660 dal Jindřich Henckel zbudovat nový náhrobek a nechal ho vyzdobit sochami. Rovněž krypta byla vyzdobena 24 obrazy ze života světice (a tato série se dochovala dodnes).
Zdislavě věnovali velký zájem a úctu příslušníci rodu Berků z Dubé. Je však třeba podotknout, že blahoslavená Zdislava z tohoto rodu nepocházela, ani s ním nebyla v přímém příbuzenském vztahu. Její "berkovský" původ nejspíše vytvořili sami Berkové, aby tak zvýšili vážnost svého rodu. Na přelomu 17. a 18.století se z jejich iniciativy začalo s přestavbou původního, již nevyhovujícího kostela.
Nový majitel Jablonného, hrabě František Antonín Berka, nechal v roce 1698 vyprojektovat Janem Lukášem Hildebrandem nový honosný chrám. K vysvěcení chrámu došlo roku 1729 a ostatky paní Zdislavy byly uloženy do znovu sestavené původní hrobky.
Roku 1979 byly pozůstatky převezeny do Národního muzea v Praze k odbornému zpracování. Při prohlídce byla pořízena i fotodokumentace. Zachovalost pozůstatků je však špatná. O paní Zdislavě se dá soudit, že nepřekročila věk 33 let, což znamená, že se musela narodit před rokem 1220. Byla asi 160 cm vysoká, štíhlé postavy. Je možné, že zemřela na pokročilou tu-berkulózu plic, ale nelze to dostatečně doložit.
Zdislava se začala dostávat do povědomí věřících až ve druhé polovině 17.století (ve svých básních ji zmiňuje například i významný učenec Bohuslav Balbín). Kult paní Zdislavy byl oficiálně uznán v roce 1907, kdy došlo k její beatifikaci (prohlášení blahoslavenou) (papež Piu X. - 28.srpna 1907). Došlo tak k "legalizaci" úcty, která jí byla prokazována již dlouho před tímto datem.
Po potvrzení kultu došlo mimo jiné také k ustanovení a schválení mše ke cti blahoslavené Zdislavy. Stalo se tak na žádost litoměřického biskupa, generálního Magistra dominikánů a českého otce Provinciála. V modlitbě je pro věřící vyzvedáván příklad blahoslavené Zdislavy jako vzorné manželky a matky.
Roku 1995 byla Zdislava svatořečena.
Nejtypičtějším zobrazením blahoslavené Zdislavy je její postava držící v rukou model kostela v Jablonném v Podještědí, jehož byla zakladatelkou a který tvoří významnou dominantu tohoto městečka.
Postava blahoslavené Zdislavy má pro nás význam především nadčasový a ryze světský. Dochoval se nám v ní příklad člověka, který dokázal spojit manželské a rodičovské povinnosti se službou člověku, ke které nebyl přiveden žádnými vnějšími vlivy, ale která naopak vyvěrala z jeho lidsky zalo-ženého nitra.
Přeze všechno zůstává Zdislava postavou méně známou a málo pochopenou. Je to způsobeno tím, že Zdislava, na rozdíl od mnoha našich známých světců, nehrála žádnou významnou roli v politických dějinách země.

Nina Hojdarová (2.A)